Kritériem volby barev by měla být především kvalita barev, předpoklady dlouhé životnosti a reference.

Ohledně rozdělení rozpouštědlové – vodou ředitelné barvy, je možno říci, že v obou skupinách se najdou vhodné druhy pro nátěry střech a okapů. V případě volby vodou ředitelných barev je nutno zohlednit potřebu kvalitnější přípravy podkladu.

 

Nátěrové systémy:

 

1. základní a vrchní barvou (Obecně lze říci, že nejčastěji se natírá systémem „1+2“. První číslo zde je počet vrstev základní barvy, druhé počet vrstev barvy vrchní.)

2. jedinou barvu typu „2v1“, která v sobě sdružuje vlastnosti jak základní, tak vrchní barvy. (I zde se ale doporučují 2-3 nátěry.)

               

 

Další postup, tedy počet a struktura vrstev, postupně nanášených na povrch, jejich tloušťky a technologické časy – zejména zasychání, stejně jako použité aplikační techniky a technologie, závisí na tom kterém konkrétním případě. Je vhodné si přečíst (před započetím prací) návod výrobce, případně se poradit u nás na prodejně.

 

Pro kvalitní natírání kovů platí přísná pravidla

 

I když toho moderní barvy zvládnou hodně, pro natírání kovových předmětů stále platí: pečlivě očistit podklad a souvisle natřít vhodnými barvami. Železo natíráme hlavně proto, aby nerezavělo. Obzvlášť si dáváme záležet na záhybech, spojích, svárech, otvorech či nerovnostech, kde by se mohla zdržovat voda nebo srážet vlhkost a snadno se tak dostat k obnaženému kovu.

Chceme-li přetřít jiným odstínem už natřené povrchy, kde stará barva dobře drží, musíme i v tomto případě podklad připravit. To znamená umýt, odmastit a zdrsnit, aby nová barva dobře přilnula. Nejlepší je, když můžeme použít stejný typ barvy a nemusíme kombinovat syntetické barvy s barvami ředitelnými vodou. Možné to je, ale výsledek není zaručený.

Složitější to bude u předmětů, z nichž se stará barva odlupuje nebo je jinak poškozená, třeba odřená, s výraznými vrypy, které by nový nátěr nepřekryl. Pak máme dvě možnosti – starou barvu odstraníme zcela, nebo jen zčásti. V obou případech plochu zatmelíme a obrousíme.

 

Mechanické odstranění staré barvy

 

Starou barvu odstraníme buď ručně, pískováním, nebo opalováním. Odlupující se kusy barev jdou dolů kovovou špachtlí s velmi ostrou čepelí a zakulacenými rohy. Abychom nedělali rýhy, ostatní plochy obrousíme kovovým kartáčem, smirkem nebo podobným nářadím na zdrsňování povrchů. Vhodné jsou třeba drátěné kruhové kartáče upnuté do brusky (dáváme ale pozor, abychom povrch nevyleštili). Velmi staré nátěry mohou obsahovat olovnaté přísady, proto dáváme pozor a zbytečně nevdechujeme prach.

Práci urychlíme, když plochy otryskáme speciální pistolí. Procesu se říká pískování, protože je založen na principu, kdy jsou proti povrchu vysokou rychlostí vrhány ostrohranné tvrdé částice velikosti pískových zrn. Při odstraňování barev a rzi to obvykle bývá kovová drť, karborundový nebo keramický písek, případně skleněné mikrokuličky (balotina). Pistoli oceníme, když potřebujeme očistit složité nebo velké plochy, ke kterým se běžnými ručními nástroji nedostaneme, protože mají velké množství záhybů.

I z kovových povrchů lze staré nátěry odstraňovat horkovzdušnou pistolí (letlampou), kov je ale daleko lepší vodič tepla než třeba dřevo, proto musíme při práci dávat pozor, abychom neohřívali i ty části, které na kov navazují a přitom vyšší teploty nesnášejí, např. plasty.

 

Chemické odstranění staré barvy

 

Starou barvu odstraníme chemickým odstraňovačem starých nátěrů. Předmět natřeme, necháme působit a pak uvolněnou barvu seškrábeme. Postupujeme podle návodu na obalu. Někdy se napoprvé nepodaří starý nátěr kompletně odstranit, proto proces zopakujeme.

 

 

Po každém takovém odstraňování ale musíme povrch očistit, po alkalických odstraňovačích např. kyselinou citronovou, po ostatních odstraňovačích omyjeme povrch nitroředidlem C 6000.

 

Jasný postup pro natírání kovu

 

Rez musí pryč, a proto na ni vezmeme brusný papír, ocelový kartáč, tryskací pistoli nebo odrezovač. Povrch potom odmastíme horkou vodou se saponátem (vhodný je např. přístroj na tlakové mytí) nebo odmašťovačem a rychle vysušíme.

 

 

Železo natíráme co nejdříve. Proč? Když povrch očistíme, odmastíme a vysušíme, pustíme se do natírání základní barvou co nejdříve, aby železo nezačalo korodovat. Zvláště venku stačí jeden vlhčí den a lehká koroze je zpátky.

 

 

Měděné trubky ústředního topení jsou už z výroby ošetřeny tak, aby netvořily uvnitř ani na povrchu měděnku, takže jejich vzhled zůstává dlouhé roky relativně stálý. Lze je ale také natřít. Nejdříve je zdrsníme korundovou vlnou, otřeme hadrem a poté odmastíme nitroředidlem. Velmi důležitá je barva. Musí být dostatečně pružná, protože trubky se vlivem střídání teplot roztahují a smršťují, ale také musí snášet vyšší teploty, nejméně 100 °C, aniž by měnila vzhled a barevný odstín.

     

 

Pro natírání radiátorů platí totéž co pro natírání měděných trubek ústředního topení: tedy základová a vrchní vrstva a volba nátěrových hmot, které snášejí teplotní změny a vlivem vyšších teplot nemění odstín. Na instalované radiátory bychom mohli použít barvy ve spreji, ale není to praktické. Jednak se speciální barvy ve spreji vhodné na radiátory vyrábějí v omezeném množství a jednak je lepší použít štětce, hlavně tzv. zárohák, kterým se dostaneme všude a radiátor nemusíme složitě obkládat, abychom barvou ze spreje nepotřísnili okolí.

 

Jak na neželezné kovy?

 

Neželezné kovy (hliník, měď, mosaz) obvykle nenatíráme, protože si při oxidaci vytvářejí vlastní ochrannou vrstvu a charakteristické zabarvení.

Trošku jiné je to u pozinkovaného plechu, kde zinkový povlak chrání ocel jen po určitou dobu, a to v závislosti na agresivitě prostředí. S novým pozinkovaným plechem ale mohou mít některé barvy problém (nepřilnou k němu, protože má nízké povrchové napětí), proto se vyplatí nechat plechu určitý čas, aby zoxidoval. Zkusit můžeme i vlastní smáčedlo: mícháme 10 l vody, 0,5 l 25% čpavkové vody a asi 50 ml saponátu, roztokem plech hustě potřeme, necháme asi deset minut působit a poté roztok rozetřeme, aby vytvořil kovově šedou pěnu. Tu nakonec spláchneme vodou a povrch necháme oschnout.

 

 

Hliník se natírá velmi těžko, barva na něm špatně drží. Pokud už musíme z nějakého důvodu hliníkové předměty natírat, zvolíme speciální barvy, které to mají uvedené na obalu.

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj: http://www.novinky.cz/bydleni/jak-na-to/236076-pro-kvalitni-natirani-kovu-plati-prisna-pravidla.html

 

 

 

Zde je příklad různých typů barev: